chybi /var/www/html/tojeit/classes/../html/sessionWriter.php
Učí všechno, co souvisí s operačními systémy, malými počítači a teorií informatiky. Ráda se hrabe v útrobách OS Linux a všelijakém hardware a umí pájet. Je členkou ústřední poroty Soutěže dětí a mládeže v programování – stará se o kategorii Mikrořadiče.
Přednáší o Linuxu, o shellu a serverech. Ráda se hrabe v malých počítačích a neumí pájet. Spolupracuje se sportovní čipovou časomírou. Vedla kroužky Dětské univerzity, ze kterých si přinesla náklonnost k dětským programovacím jazykům.
Jedno odpoledne, dva týmy, tři challenge! S IT nebo bez IT?
Tým #unplugged k řešení nesmí použít nic, co bychom označili jako IT. Žádné počítače. Žádné mobily. Žádné tablety. Žádné Internety. Zato hlava, ruce, spousta papíru, nůžky, pastelky, prostě takové ty klasické technologie.
Tým #ajťáci má povoleno skoro všechno - může mít mobil, může hledat informace na Internetu, může pracovat na počítači. A jasně, má taky hlavu a ruce a tyhlety věci.
Úkol zněl jasně: Připravte hru, ve které se budou losovat čísla. Před losováním si hráči na nějaká čísla vsadí. V osudí je 49 čísel a 6 z nich se vybírá najednou, tomu říkáme tah. Vyhraje ten, kdo odhadl nejvíce čísel z jednoho tahu.
Vyrobit první lístek s číslem byla zábava. Problém je, že musí být přesně stejné, aby se při losování nepoznalo, které číslo je které. Vyrobit dalších deset stejných ještě šlo, ale ke konci už to byla trochu otrava. Ještě, že jich bylo jen 49! Závistivě jsme koukali na ajťáky, jak si tisknou jedno číslo jak druhý, potvory. To ostatní byla brnkačka: čísla se nahází do krabice, hráči dostanou papír, kam píšou svoje tipy.
Bylo super, že jsme viděli, jak se čísla losují. Je jasný, že to nebyl žádný podvod.
Hodina a půl s pastelkami a nůžkami v ruce. Nenudili jsme se.
Zatímco unplugged pořád kreslili a stříhali, my jsme se stihli několikrát pohádat, jak mají lístky vypadat a udělat je fakt hezké. A bylo nám skoro jedno, jestli jich má být 49 nebo 1000. Nakonec zvítězila “ekologická varianta” - jakože lístky byly jenom v počítači, kde se i vyplňovaly a pak jsme pomocí toho samého počítače i losovali.
Bylo těžké to celé prokousnout, těch možností, jak celou loterii udělat, je prostě moc. Výsledek byl sice funkční, ale chtěli jsme to i hezké a to jsme nestihli a ani nezjistili, jak to udělat.
Hodina a půl náročné i nudné práce - dost často jsme seděli a přemýšleli, nebo aspoň dělali, že přemýšlíme. Asi by to šlo udělat i daleko rychleji, ale to bychom museli vědět jak.
Oba týmy pracovaly podobně dlouho, jen svůj čas různě využily. Oba týmy zjistily, že se technika báječně hodí na otravnou stále stejnou práci - v téhle výzvě to byla výroba losovacích lístků.
Technika by asi pomohla s organizací losování, jenže tomu hráči nevěří. Nevěří, že to není nějaký podvod. Tady vyhrála unplugged krabice od bot.
Ale oba týmy se shodly, že kdyby si mohly vybírat, příště pro přípravu podobné hry počítač použijí. Kreslit stejné lísky je prostě otrava vhodná pro stroje.
Tohle byl úkol skoro jako ze školy: udělat herbář. Vybrat 10 kytek kvetoucích v Liberci koncem dubna. Zjistit, jak se jmenují, kde rostou, na jaké půdě, jak jsou vzácné a tak. A tohle všechno hezky zpracovat, každá kytka na samostatný list papíru.
Konečně ven do přírody a za kytkami! Sesbírali jsme všechno, co se dalo, za pár minut jsme měli deset rostlinek a mohli založit herbář. To už byla trochu otrava - aby byl tak rychle hotový, chtělo to kytky vyžehlit a to je prostě práce. Taky jsme se začetli do knih a určovali, co je to zač.
Chyběla nám technika. Ti ajťáci měli úkol strašně jednoduchý, to je přece pohoda, když můžu najít kytku a pak si ji vyhledat na netu vyfocenou ze všech stran a se všemi údaji na místě. A to žehlení...
45 minut jako při normální vyučovací hodině. Málem ale nestačily! Jo a až to budem dělat v biologii, tak všechny kytky nasbíráme včas, dáme do knížek a necháme vylisovat samo.
To se řekne, že se na síti najde všechno, ale jedna věc je kytka v trávníků a úplně jiná věc je její jméno. Měli jsme sice proti sběračům výhodu, že jsme mohli “sebrat” i kytky, které se nesmí trhat a “vylisovat” květy třešně a tak, ale aplikace na rozpoznávání se nám nějak nepodařilo rozchodit, tak jsme to museli všechno dostat na google a pak rozpoznávat pomocí vyhledávače.
Kdybychom dostali knížky, bylo by to daleko jednodušší.
45 minut - nejdřív 15 minut focení a pak půlhodiny hledání v neznámu.
Obě skupiny zvládly rozpoznat a založit si 9 rostlin.
Ajťáci měli smůlu, že se jim nepodařilo si porozumět s aplikací na rozpoznávání rostlin, protože jinak se jim dařilo - mohli rostliny snadno získat bez trhání a bez práce se sušením. Ale zase hezky popsaný herbář se skupině unplugged fakt povedl. Odnést si ho mohl ale jen jeden člověk.
Nakonec vlastně obě skupiny došly k tomu, že ta druhá skupina to měla jednodušší.
To je furt, učte se prezentovat, učte se komunikovat. Jenže jak na to, když máte prezentovat jako my: Módní doplňky pro běžné nošení. No prosím, prezentace na téma batohy, kabely, šperky, brýle, hodinky, pokrývky hlavy.
A aby toho nebylo málo, forma prezentace byla jenom na nás, že prý: frontálnı́ výklad, multimediálnı́ show, synchronizovaný tanec, co jen budeme umět.
Chvíli jsme nad tím přemýšeli, pak si vzali velký kus papíru a začali rovnou psát. Vybrali jsme si, že budeme psát o pokrývkách hlavy a naše prezentace byla hodně kreslená. Samotné povídání jsme nechali na tom nejukecanějším, ať z toho není synchronizované koktání.
Když víme, o čem mluvit, tak je najednou potřeba přemýšlet, jak to podat zajímavě. A to je na hlavu!
Po půl hodině bylo hotovo a tak jsme měli čas si dát přestávku. To je taky důležitá část vzdělávání.
Prezentace o takové jasné věci? A kde máme začít? To jsme dlouho řešili, ale udělali jsme si soubor na prezentaci a začali tam strkat obrázky. Pak jsme se trochu zasekli na tom, co vlastně k tomu má kdo říkat. Nakonec to šlo, ale nebudem to opakovat, jasná?
To zadání bylo jednoduché, ale vlastně taky dost těžké. Takže jsme dost vyhledávali věci, které jsme vlastně už věděli, a pak nevěděli, co s těma věcma, co už víme, dělat.
Po půl hodině začali chodit unpluggáci, jestli už můžem. Ale to nešlo, potřebovali jsme celkem aspoň 45 minut.
Mít počítač a myslet jsou dvě různé věci. Tady to chtělo myslet a být kreativní, vybájit příběh, překvapit pointou, … a k tomu IT nepomohlo. Asi to ještě neumí.